Každý rodič tuší, že vývoj jeho dítěte probíhá podle určitých zákonitostí. Udělat si alespoň hrubý náčrt toho, co se ve vývoji děje, nám umožňuje mít reálná očekávání, připravit vhodné prostředí a hlavně pochopit, jaké jsou jeho aktuální potřeby. Proto jsme dnes připravili přehled jedné z nejvýznamnějších teorií, na které si ukážeme, jak se vyvíjí dětské myšlení.
Jean Piaget a psychologie dítěte
Jean Piaget byl švýcarský psycholog, který studoval dětský vývoj, a to od kojence až po dospívání. Na rozdíl od svých předchůdců věřil, že děti zpracovávají informace jinak než dospělí a že inteligence se získává, přizpůsobuje a rozšiřuje společně s tím, jak děti poznávají svět kolem sebe.
Poznatek pro rodiče: Inteligence není daná, ale vyvíjí se v interakci s okolním prostředím.
Jak rozvíjet inteligenci svého dítěte
Malé „vědce“ čekají 4 etapy vývoje. Kojenci a malé děti tedy chápou svět zcela jinak než dospělí, nicméně v průběhu hry a zkoumání se jejich mysl postupně „tvaruje“ do způsobů myšlení, které více odpovídají realitě. Piaget věřil, že děti hrají aktivní roli v procesu učení a připodobňoval je k malým vědcům provádějícím experimenty - jak se jejich mozek vyvíjí a zkušenosti zvyšují, prochází postupně následujícími fázemi vývoje.
Senzomotorické stadium (od narození do dvou let) aneb prožívání a poznávání světa všemi smysly
Jak název napovídá, děti se v tomto období učí prostřednictvím svých smyslů a pohybů. Důležité je pro něj tedy to, co vnímá a s čím může manipulovat. Vývoj myšlení, ke kterému dochází během této etapy, je přitom plný dramatických změn: dítě se nejen učí, jak provádět fyzické činnosti (jako je plazení a chůze), ale vyvine se u něj také objektní stálost (ví, že věci existují, i když je zrovna nevidí), a vědomí sebe samého jako samostatné bytosti. Ke konci této fáze se u dětí začne objevovat symbolická hra (založená na předstírání), během které začne např. napodobovat činnost dospělých.
“Symbolická hra je založena na předstírání, což je myšleno v tom nejlepším slova smyslu: dítě předstírá, že se děje něco, co se ve skutečnosti neděje. Pro předstírání ve hře je naprosto zásadní schopnost vyvolání představy nepřítomného předmětu či dění, vybavení toho, co aktuálně není k dispozici nebo aktuálně neprobíhá. Pokud je to jen trochu možné, dovolme dítěti „pracovat“ se skutečnými předměty, aby mohlo pocítit, že napodobuje činnost dospělých.” (Časopis Koukej)
Předoperační stadium (od 2 do 7 let)
V rané fázi (2-4 roky) nastává tzv. senzitivní období pro rozvoj řeči a rozvoj fantazie, proto svou důležitou roli hraje rodičovské vyprávění. V psychologii bývá tato etapa označována také jako symbolická expanze do světa, kdy dítě už není závislé jen na tom, co aktuálně vnímá, ale má vytvořenou trvalou představu o tom, jak předměty vypadají (tzv. mentální reprezentaci). Svou důležitou roli má proto stále symbolická hra, která kromě funkce kognitivní (poznávací) má i hodnotu emotivní - dítě prostřednictvím hry zpracovává své problémy, odreaguje napětí a přizpůsobuje si svět tak, jak potřebuje. Typické v této době je také lpění na pravidlech, které dětem přinášejí pocit jistoty - pokud tedy trvá na jistých rituálech a stereotypech, dopřejme mu je.
V předoperační fázi však od dítěte nečekejme logické myšlení - jejich myšlení je tzv. názorné, tedy odkázané pouze na vizuální vjemy.
Stadium konkrétních operací (7-11 let)
Děti v tomto stadiu začínají postupně uvažovat logicky, přičemž zásadní roli v tom hraje schopnost decentrace, konzervace a reverzibility.
Decentrace: Dítě je najednou schopno vzít v úvahu více hledisek a informace, které získává, kategorizuje. Díky tomu dokáže uvažovat komplexněji a umí najednou vidět svět očima někoho druhého.
Konzervace: Děti začínají chápat, že věci jsou trvalé, i když se jejich podoba může měnit. Například při srovnání fotografie zimní a letní krajiny rozumějí tomu, že se jedná o tutéž krajinu. Děti začínají rozumět proměnlivosti světa a vědí, že tatáž skutečnost může nabývat různých podob.
Reverzibilita: Školáci začínají pracovat s tzv. vratností - vědí, že jejich akce vyvolává změnu, ale uvědomují si i to, že existuje možnost vrátit věci do původního stavu. Např. vezmu-li ze sáčku dva rohlíky, zbyde tam nějaký počet. Když rohlíky vrátím, bude rohlíků stejně jako na začátku.
Ačkoliv se myšlení v tomto věku stává více logičtějším, na pochopení abstraktních a hypotetických pojmů musí dítě dozrát do poslední fáze - formálních operací.
Stadium formálních operací (12 let a více)
Oproti předchozím etapám vývoje dochází k zásadní změně - zatímco doposud bylo dítě při myšlení závislé na konkrétní realitě, ve stadiu formálních operací se z této závislosti začíná uvolňovat - z dítěte je nyní dospívající, který je schopný uvažovat hypoteticky a abstraktně. Jeho myšlení je hypoteticko-deduktivní a dokáže pracovat s daleko větším množstvím informací. Díky tomu jsou dospívající schopni připouštět různé možnosti, uvažují systematičtěji a dovedou experimentovat s vlastními úvahami.
Slovo na závěr
Máme-li si něco z Piagetovy teorie odnést, pak je to fakt, že vytváření znalostí a inteligence je aktivní proces - jak řekl samotný Jean Piaget: děti nejsou pasivní kopií reality. Dovolme proto dětem zkoumat a experimentovat, poskytujme jim dostatek podnětů, pohybu a her, protože jen díky tomu mohou porozumět tomu, jak skutečně svět funguje.