Proč je v Montessori přístupu tak důležitý pohyb?

„K rozvoji dětské mysli dochází prostřednictvím jeho pohybů.” Tak pravila Maria Montessori, italská lékařka a pedagožka, díky níž se zrodil dnes stále více sílící myšlenkový proud a hnutí podporující samostatnost a důvěru ve “vnitřní síly” dětí. Jako jedna z prvních upozornila také na fakt, že co není v pohybu, nemůže být v hlavě. Tak si to pojďme vysvětlit.

 

„Jelikož má dítě nejen mysl, ale i tělo, je zapotřebí najít v osnovách místo pro hry”

 

Klasické nahlížení na tělo, svaly a pohyb mělo za to, že jde pouze o jakési “pomocníky”, jejichž úkolem je napomáhat dýchání, krevnímu oběhu, trávení… Byly zkrátka chápány jen jako činnosti, které jsou pojistkou naší základní životaschopnosti. Maria Montessori však na základě několikaletého pozorování a práce s dětmi začala upozorňovat na to, že prostřednictvím pohybu se projevuje také vyšší úroveň života a že kdyby pohyb neměl za úkol i nějaký “vyšší cíl”, by byl člověk “jen horou svalů bez mozku”. Tím vyšším cílem pohybu je růst mysli.

 

Hýbat se = učit se

 

Tvrzení Marie Montessori , tedy že "hýbat se = učit se", potvrdila i neuropsychologie, která na rozdíl od minulého století disponuje velmi přesnými zobrazovacími metodami a je schopna určit, co přesně se v mozku při pohybu děje. Neuropsychologické účinky pohybu se dají shrnout následovně: pohyb se promítá do všech oblastí našeho života a zdraví, a to včetně vnímání, prožívání a myšlení. A teď k těm batolatům. 

 

Díky aktivní činnost mysl vzkvétá

 

Na začátku se malé dítě musí všechno naučit, řečeno jazykem Marie Montessori: pohybový aparát se musí nejprve vytvořit a následně zdokonalit aktivní činností dítěte. Kdyby se jeho pohybový aparát nerozvíjel, nerozvíjela by se ani jeho mysl - jeho duševní život by byl ve vážném ohrožení, což je také důvod, proč se tělesné postižené děti musí stimulovat vhodnou alternativou.

Kopie návrhu Blog - banner ve clanku

 

Pohybem k efektivnějšímu učení

 

Když se dítě hýbe, je jeho mozek stimulován jinak, než když pasivně sedí, dívá se a poslouchá. To je také důvod, proč se v Montessori třídách pořád něco děje - děti nosí tácky, manipulují s předměty, nejsou omezovány v pohybu a pracují na projektech, které si samy vyberou. Nehybnost je ve třídě, ostatně stejně jako v životě samotném, nemožná. A jak píše Maria Montessori: “Život člověka a celé lidské společenství je svázáno s pohybem.“

 

Nehybné osnovy našich škol….


Asi se shodneme, že dnešní způsob života je oproti době Marie Montessori více pasivní, o to víc bychom si ale její poznatky měli vzít k srdci. To, že děti vozíme autem do školy mnoho z nás sice změnit nemůže, co ale změnit můžeme, je dopřát jim ve volném čase co nejvíce pohybu. Navzdory vědeckému pokroku totiž stále opomínáme fakt, jak hluboce je pohyb provázán s rozvíjející se myslí. Proto, chceme-li podpořit intelekt našich děti, měli bychom v první řadě podporovat jejich dostatečný pohyb.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení