Oblíbené (0)

Maminka roku 2019

Zavřela jsem oči. Zmáčkla tlačítko. E-mail cinknul a bylo jasné, že jsem se přihlásila ještě včas.

 

 

Minulý rok jsem na to skočila Lucce z Petit Lulu

Moje kamarádka z „mladých“, rozuměj bezdětných let, se dostala do semifinále soutěže a já její cestu bedlivě sledovala a pomáhala. 

 

Do kalendáře jsem si na březen roku 2019 napsala připomínku: „Možná se přihlaš do Maminka roku 2019“.

V březnu jsem s klidným srcem přesunula poznámku na květen a v květnu se v jeden z posledních dnů přihlásila.

Přece si to nenechám ujít, že.

 

A ono se to povedlo. Vybrali mě. Vybrali Utukutu.

 

A jestli znáte Utukutu, znáte i mne. Jsem jeho hlasem.

A taky částí srdce.

 

Mluvím s vámi přes online svět, potkávám se s vámi v realitě.

Píšu vám vzkazy do balíčků.

Občas je celé kompletuji, jindy jen někoho kybicuju, ať to udělá ještě víc dokonaleji než teď.

 

I po těch letech mám to naše třetí dítě pořád stejně ráda.

 

 

 

A teď se ta práce přehoupla k vám.

Do finále totiž postupují 3 maminky kategorie. Vždy ty, které budou mít největší počet hlasů.

 

Tato hlasovací část probíhá celé dva měsíce (14.5. – 14.7.),

hlasovat můžete každou hodinu v každém dni až do poslední minuty dne 14.července.

 

 

 

Dáte to s námi? Nebo spíše se mnou? Pomůžete mi?

Hlasy můžete posílat zde. 

Třeba 24x za den. Prostě každou hodinku.

Jen vždy opíšete kód. Žádné registrace ani platby.

 

 

 

Co z toho věčného přihlašování do různých akcí mám?

Přiznám se, že sama víc stresu než čiré radosti.

Přece jen, jdete s tváří, kůží i celým svým životem a dáváte ho všanc online světu.

Ale také je to velká zkušenost a možnost poznat naprosto skvělé lidi. A třeba tyto lidi bych nikde jinde nepotkala.

 

Je to také veliká šance pro Utukutu. Zviditelnění a možnost šíření jeho jména mezi další lidi a rodiny.

Jsme totiž hrdí na to, že máme vlastní dílnu. Že nejsem „jen“ přeprodejci, ale celkovou výrobu si vedeme a pracujeme na společném snu.

Takže dneska nesoutěžím jen já jako maminka. Ale soutěžím za celou Utukuťáckou rodinu.

 

Na mém Vision Boardu pro letošní rok září věta:

„Dobré jméno Utukutu se šíří samo a lehce“.

Tak tímhle si toto přání tak pomalu plním.

 

 

 

Co ale nabídnu vám, za to že se mnou budete mačkat kódy do mobilu a PC?

 

Můj pocit, když jsem loni podporovala holky, byl hlavně hrdost.

Že jsem ráda, že je znám (víc i míň).

Že jsou pro mne příkladem, ráda čtu jejich blogové články, či se s Luckou (Petit Lulu) můžu radit.

Prostě taková sounáležitost, lidskost a pokora.

Nevím, zda vás tohle může motivovat. Věřím, že ano.

 

 

 

S celého srdce vám díky

 

Gábi Hrdina

 

 A tady ještě jednou to hlasování :)

 

 

 

(Začátky v roce 2014. Ale David, hlava dílny, se směje stále stejně.) 

 (My, jako srdce Utukutu. Já a můj muž Vikltor.)